Slovo "jurta" je tureckého původu a znamená obydlí. Jeho mongolským ekvivalentem je "Ger" (Gher), ruským "kabitka" a Afgánci používají slovo "kherga".
Jurta je druh stanu, který snad již můžeme označit za dům. Ačkoliv je zcela přenosný, může se pochlubit vlastní zárubní i kazetovými dveřmi. Může toto snad nějaký jiný stan? Tato kopulová stavba se tyčí nad svým kruhovým obvodem a díky svému tvaru skýtá nejvyšší možný vnitřní prostor. Aerodynamická konstrukce jurty nepředstavuje pro vítr žádnou významnější překážku. Vzhůru klenutá střecha a oblé stěny vyvolávají pocit rozsáhlého prostoru. Rám stanu drží sám o sobě, uvnitř nestojí v cestě žádné tyče (pouze u velkých jurt podepírají korunu dva sloupy) ani venku nepotřebujete žádné kotvení. To je velká výhoda, zvlášť když se jurta musí stavět na zmrzlé půdě. I za nejchladnější zimy lze udržet vnitřek dost teplý, pokud se stěny vybaví dodatečnou plstěnou vrstvou. V létě lze zase vyhrnout plátěnou stěnu a dosáhnout tak stálého chladivého průvanu. Každou jurtu lze postavit či složit za méně než jednu hodinu. Složenou s ní lze za pomoci velbloudů, jaků či skotů cestovat stepí, pouští nebo pohořím kam jen kočovníky napadne.

Vzhledem k tomu, že konstrukce jurty stojí sama o sobě, lze s ní snadno manipulovat a posouvat aniž by ji bylo potřeba skládat. Stačí ji o kousek poponést a úklid je hotov. V minulosti se postavená jurta dopravovala často na voze. Již starověký řecký historik Herodot píše o Šítech, kteří přepravovali své stany na vozech, které měly rozchod kol až 6 metrů.
Narozdíl od ostatních stanů, které kvůli postupující industrializaci a vlivu západních zemí zmizely, se jurta stále běžně užívá. V zemi, odkud jurta pochází, Mongolsku, v ní žijí stále tři čtvrtiny obyvatel (rok 1979), mnohé z těchto jurt jsou sériové výroby. Hlavní město Ulaanbaatar je obklopeno předměstím tvořeným hlavně z jurt. Jedna dobrá jurta přijde místního obyvatele na dva až tři měsíční průměrné platy. Většina mongolských jurt je vybavena kamny a dřevěnou podlahou a k tomu je napojena na elektrickou síť. Přizpůsobit jurtu dobovým novotám nepředstavuje žádný problém. Kamna stojí uprostřed, tedy na místě, které patřilo tradičně ohništi. Roura komínu vede k původnímu odvodu kouře, ke koruně, která je nyní překryta průhlednou folií, takže denní světlo se dovnitř dostane a zima nikoliv. V Afghánistánu si přes léto dokonce některé nekočovné národy stavějí jurty vedle svých kamenných domů. Když se onehdy carská správa země pokusila ovládnout turkmenské nomády, tak postavila kmenovým vůdcům malé kastely, aby si uvykli zůstat na jednom místě. Kmenoví vůdci si však vedle nich postavili jurty a kastely využívali jako stáje pro dobytek.
Obyvatele jurt lze podle toho v jaké jurtě žijí rozdělit do dvou velkých skupin: mongolskou – kalmickou a kyrgyzskou – tureckou (tato klasifikace vychází ze studie ruského etnografa Charusina). Na mongolskou nebo kalmickou jurtu narazíte u kmenů Mongolů, obyvatel Altaje, Burjatů a Tatarů na východě a kalmických kmenů na západě. Tyto kmeny hovoří hlavně dialekty, patřícími do mongolské jazykové rodiny. Tyto jurty se vyznačují rovnými střešními tyčemi, které dávají střeše tvar kužele. Kyrgyzská nebo turkmenská jurta má střešní tyče prohnuté a její střecha se tedy podobá kopuli. Rozšířená je mezi kmeny hovořícími turecky, kteří osidlují západní část území tedy Kyrgyzy, Kazachy, Uzbeky a Turkmeny. Kromě tvaru střechy má každý styl své charakteristické vlastnosti, o kterých blíži pohovořím v dalším odstavci.
.jpg)
Velikost jurty se počítá v khanách (počtu stěnových dílů). Mongolská rodinná jurta má obvykle 6 až 8 khan a průměr od 5,5 do 7,5 metru. Jurta určená pro zvláště slavnostní účely má až 24 khan a nabízí pohodlný prostor pro 100 lidí.
Mongolská jurta se vyznačuje obzvláště těžkou korunou, jež musí být podpírána dvěma sloupy. Koruna je tvořena kruhovou obručí, která je vyrobena z více dílů a spojována (na čep a drážku). V této obruči jsou do oblouku vedené dřevěné paprsky (8 nebo 10 paprsků), které se ve středu spojují. Nejlepší mongolské jurty mají dvojité kazetové dveře chránící před nečasem. Dveře, podpěrné sloupy, koruna a střešní tyče jsou zdobeny malovanými, barevnými ornamenty. Sériově vyráběná jurta je skromnější. Mimo Mongolsko je rozšířena lehčí a jednodušší koruna, kterou nemusí podpírat sloupy.

Konstrukce jurty se dříve zakrývala pouze plstí. Dnes se používá tenké plátno, přes něj pak plsťové rohože (jako tepelná izolace), přes které se přetáhne stanové plátno. Na zakrytí otvoru v koruně se používá buď filc nebo plátno, a to tak aby se dalo odklápět podle směru větru (kvůli odvodu kouře), nebo zavírat za deště. Okolo jurty je možné spatřit val z půdy, který má jurtu chránit v zimě před ledovým větrem. Stejnou funkci plní kamenné či cihlové zídky. Za deštivých období se okolo jurty kope strouha, která odvádí vodu.
V jurtě má každá osoba i věc přesně určené místo. Východní část jurty je část ženská, západní půlka zase mužská, tam také sedávají hosté. Čestné místo je přímo u ohniště resp. kamen. Omladina sedí v společně s čerstvě narozenými domácími zvířaty u dveří. Sedla, zbraně a provazy jsou na mužské straně. Kuchyňské náčiní, máselnice, kolébka na straně ženské. Většinou jsou to ženy, kdo staví jurtu, ačkoliv muži někdy pomáhají. Součástí věna nevěsty bývá obvykle i jurta pro nový manželský pár.
Každý kdo se u jurty zastaví je přizván k jídlu, to už patří k příslovečné pohostinnosti kočovníků. Porazí se ovce či jehně a slaví se.
Na stan se nahlíží jako na svatou ochranou klenbu po níž se odehrává život. Všechny porady a schůzky se odehrávají v jurtě a Kyrgyzové říkají “To přísahám, tak jako mi je stan svatý” Waldemar Jochelson / Peoples of Asiatic Russia
Za mnohá století existence jurty se z ní stal posvátný malý vesmír. Mongolové považují střechu své jurty za nebeskou klenbu a otvor s korunou za Slunce, oko nebeské ze kterého přichází světlo. Raní úlitba bohům do ohně je rituál, při kterém dochází ke spojení páry s kouřem ohniště, který se vznáší vzhůru k božstvu. Mongolští Burjatové dbají na to, aby oheň v jurtě nikdy nevyhasl, neboť božstvo chránící dům a rodinu v ohni přebývá. Do ohně se nesmějí házet žádné odpadky, nesmí se v něm přehrabovat, žádný cizí člověk si nesmí z něho zapálit světlo.
Převzato z www.yourtent.com