Často vedoucí přemýšlí nad vlčaty a trapery, jak by takový ideální člen měl vypadat. Mnoha způsoby se ho snaží dovést k ideálnímu stavu, kdy je pro něj oddíl jedinečný zážitek. Nicméně stejně jako člen oddílu je důležitý i jeho rodič. Následující řádky nemusí být názor vedoucích oddílu a jsou především o vlčatech. Pro ty, co si řeknou co se do toho ten Medvídek míchá, je ten článek asi dvojnásob určen :-).Ideální rodič je obecně ten, který se o své dítě zajímá, není mu jedno co dělá, jak se chová, jak se vyvýjí. Na druhou stranu všeho s mírou.
Bohužel v poslední době se pohled na výchovu dětí přibližuje spíše západním zvyklostem, kdy dítě je osoba, které se nesmí nic vytknout, je "nedotknutelné" a jeho výchova spočívá v plnění jeho přání. Výsledky se samozřejmě brzy dostavují, ale o problémech výchovy jsme již několikrát přetiskovali některé články na našich stránkách. Nicméně takové děti buď do oddílu nepřijdou, nebo velice rychle přijdou na to, že si spletli dveře s diagnosťákem.
Poměrně častý bývá přesně opačný extrém, a to příliš starostliví rodiče. Ti naopak mají pocit, že bez nich jejich dítě nevydrží více než týden a že je nutné kontrolovat, jestli dostal večeři, jestli se mu nestýská či jestli nemá jiný problém.
Tábor je velkou zkouškou vztahu oddílu a rodičů. Svěřit na tři týdny svoje potomky do cizích rukou je jistě nelehké. Výhodou skautských a jim podobných táborů je možnost seznámit se s vedoucími během celoroční činnosti oddílu. Samozřejmě to neeliminuje všechny možnosti problémů během tábora. Jistě ne vše na táboře musí být zrovna ideální, tj. že se nikomu z dětí nestane nikdy žádná křivda. Nicméně všichni vedoucí se snaží, aby o všechny bylo postaráno co nejlépe a vedou k tomu i ostatní. Jednou z metodou je družinový systém, kde starší členové pomáhají a starají se o mladší, ale nejsou drábové ale součástí družiny. Další metodou výchovy jsou některé zásady, například takové drobnosti, jako že starší jí až po mladších, aby případně jídlo nezbylo na ně a mnohé další drobnosti, které mnozí ani nechápou, proč takto fungují. Zjednodušeně se dá říct, že z příkladu chování vedoucích a rádců se učí mladší členově, jak spolu vycházet.
Táborový život má mnohá taková pravidla a mnohá se týkají právě rodičů. I když se to nezdá, mnohá mají důvod a jsou vykoupena velmi cennými, i když negativními zkušenostmi. Jedná se například o možnost dětí zavolat si domů, návštvní den u vlčat, balíky a další. Vím, že se možná některé zdají drastické a neopodstatněné, ale je to tak. Představte si modelovou situaci, kdy dítě, kterému se stýská zavolá večer domů a poplače si, že chce domů. Svoji prosbu podpoří historkou o useknuté noze spolubydlícího. Následná zbytečná návštěva rodičů v hořším případě, v lepším pak utěšování vás nemine. Nebo naopak se pochlubí ostatním, že mluvil s maminkou. A teď máte ta táboře 10 dalších, kteří začnou brečet, že oni chtějí taky. Není lepší se tomu vyhnout s odkazem, že na táboře není možný kontakt a ostatní taky domů nevolají? Nehledě na to, že jediným výsledkem přítomnosti mobilů bude jeho ztráta poškození, hádky a závist kdo má mobil novější, lepší, hezčí, čemuž se opět chceme vyhnout.
Rovněž zkušenost s návštěvními dny máme. Jednoznačně vedou k problematičtějšímu zvládnutí tábora všemi mladšími účastníky. Jednou jsme návštěvní den u Vlčat vyzkoušeli. Představte si, jak utěšit Vlče kterému rodiče z nějakého důvodu nepřijedou. Zajímavou zkušeností byla i návštěva rodičů v rozvodovém řízení, zmatených rodičů, kteří přijeli o den dřív. Důvodem jsou právě tyto objektivní problémy, nikoliv nějaká snaha zatajit co se na táboře děje a jak vypadá. Koneckonců navštívit tábor můžete na brigádě i s dětmi a informací z tábora je myslím dostatek.
Na závěr bych zhrnul několik zásad ideálního rodiče: